OV KSČM Prostějov

Lidická 1873/35

796 01  Prostějov

tel.: +420 582 345 812 (461)

e-mail: ov.prostejov@kscm.cz

č. ú.: 735701/0100

         (KB Prostějov)

 

Rychlé odkazy

Centrální web KSČM:

logo_kscm

 

 

 

 Olomoucký krajský výbor KSČM:

http://olomouc.kscm.cz

 

Haló noviny: 

hano_logo

 

 

 

 

 

S mladými pro mladé

S mladými pro mladé (12.10.2015)

Vážení čtenáři, dovolil jsem si vypůjčit a poopravit náš celostátní stranický slogan, který známe jako „S lidmi pro lidi.“ Nemám ovšem nyní v úmyslu selektovat společnost na ty „mladé - aktivní“ a ty „staré – nepotřebné,“ jak se čas od času také od některých skupin a jednotlivců dozvídám.



Člověk rozumný dostal ve svém evolučním vývoji mnoho užitečných schopností. Jednou z nich je rozhodně schopnost naprosto překroutit známá a jednoznačná fakta. Pokud najdeme u nás kritika minulého režimu, rozuměj vládu KSČ a Národní fronty snad od roku 1946, spíše ale až od roku 1948 až po rok 1989, bude jistojistě tvrdit, že komunisté a jejich přisluhovači překrucovali dějinná fakta. Vyvracet to dotyčnému rozhodně nebudu. Naopak, jsem ochoten otevřeně říci, že má pravdu. Je ovšem ale na škodu, že náš kritik už těžko pokračuje ve svém prohlášení a to takovém, že jedním dechem dodává: „vždyť dnešní kapitalistická společnost dělá úplně to samé.“ Přátelé, ruku na srdce, zeptali jste se za posledních deset let jakéhokoliv mladého člověka co ví o politických dějinách druhé poloviny dvacátého století? Zastávám názor, že tato léta jsou jedny z nejdůležitějších kapitol soudobých dějin. A věřte mi, že i lidé vysokoškolsky vzděláni mají tak velké mezery v této velmi blízké historii. Velmi dobře to shrnul jeden můj velmi dobrý přítel, kolega v naší základní organizaci. Podle něj mladí lidé končí se svými znalostmi u konce druhé světové války, rokem 1945, přechází volně na rok 1968, kdy nás okupovali Rusové a končí rokem 1989, kdy Václav Havel všechny od Rusů osvobodil. Nevěřil bych mu, pokud bych tři roky nebyl pedagogem na střední škole a měl možnost o politických tématech diskutovat se studenty. Většina studentů si dobře vzpomněla na pana prezidenta, váhavě si vybavili pana předsedu vlády, avšak nedokázali již spojit jeho osobu s pojmem „premiér.“ Ostatní vrcholní politici už byli hozeni do jednoho pytle s nálepkou „oni stejně jen kradou a lžou.“ Nemusím se zmiňovat, že pojmy jako hetman, starosta, krajský zastupitel či primátor, jim byly zřejmě neznámou silou zapovězeny. Vážení čtenáři, dovolte se mi nyní zeptat, jak chcete s těmito lidmi diskutovat o politických dějinách?
Neviňme mladé lidi ovšem za něco, za co nemohou. Myslím si, že i velkou míru zodpovědnosti za to nenesou ani pedagogové na základních a středních školách. V době, kdy každá škola vytváří své vlastní osnovy, tzv. ŠVP, je nemožné, nebo velmi složité, docílit efektivního vyučování. Na poslední kapitolu našich dějin, dvacáté století, je většinou vyhrazen poslední devátý ročník, pozor, může být ale i jinak. Žáci po tom, co jsou přijati na střední školy a učiliště, začnou mít ještě větší nezájem a nechuť vůbec jakkoliv se účastnit vyučování. Ve své podstatě nemohou nyní co ztratit a tak se podle toho chovají. Sám patřím mezi generaci těch, kteří většinu života prožívají již v kapitalismu, narodil jsem se rok před sametovou revolucí a mohu rozhodně říci, že v době, kdy československý národ prožíval euforii ze svobody a demokracie, já měl úplně jiné starosti. V republice hořela sametová revoluce, já jsem si hrál s plyšovým medvědem a hořel jsem sunar. V návaznosti na můj věk vím, že jsme se již od osmé třídy základní školy chovali tak, jak nám bylo plně dovoleno. Pokud bych od svého školního věku neprojevoval velký zájem o historii, neležel od šesté třídy v encyklopediích, asi bych, stejně jako moji spolužáci, přehlédl, že jsme se učili o Rakousku-Uhersku, panu prezidentovi Masarykovi, nevěděl bych kdo to byl pan Milan Rastislav Štefánik, pánové Šrámek, Hodža, Gottwald, těžko bych věděl o mnichovské zradě západních velmocí, o osvobození většinového území Československa Rudou armádou. Těžko bych věděl, že se Komunistická strana Československa dostala k moci naprosto legitimním a ústavním způsobem, asi bych také nevěděl, jak probíhaly politické procesy v padesátých létech a jejich rehabilitace v létech šedesátých, neznal bych pány Dubčeka, Smrkovského, generála Svobodu a tak dále. Jen díky mému zájmu, možná i neskromně si dovolím říci, že mám ucelené znalosti v soudobých politických dějinách. Avšak ne ti, kteří se stejně jako já o historii, zajímali stejnou vervou o sport, přírodovědné poznání a jiné. Většina mých spolužáků jsou nyní více než dobří lidé, vzdělaní ve svých oborech, avšak nejsem si jist, že by všichni znali a chtějí znát naši nejbližší historii. Nemají důvod a já jim to za zlé nemám. Moji spolužáci, ale stejně jako já, již mají své potomky... Jednou kdosi řekl, myslím, že to byl pan George Santayana, že „Kdo nezná svou minulost, je odsouzen ji opakovat.“ Mrazí mě až z toho, že budeme tedy muset opakovat pogromy stejné jako v devatenáctém století, budeme rozlišovat lidi na cenné a méněcenné, budeme opět bojovat za svobodu, budeme jedince soudit za jejich politické názory, abychom je mohli opět po desetiletí rehabilitovat.
Osobně jsem přesvědčen, že právě dozrál čas na to, abychom začali v naší společnosti s mladými nejenom počítat, ale také je zapojovat. Byl bych velmi rád, aby mladí poznali svoji minulost. Jsem všemi deseti pro to, abychom řekli, že justiční vražda je vražda z pozice politické síly, právo na práci patří opravdu mezi nejzákladnější lidská práva, základem státu je rodina a povinností státu je se o rodinu starat, že strach o práci je výdobytek kapitalismu, že mnozí za dvacet pět let rezignovali na politické dění a podobně. Mladí lidé to mají rozhodně složitější, než jejich rodiče a prarodiče. Mnohdy se k nepochopení starších chovají nezodpovědně, volnomyšlenkářsky a neznají už tak dobře ona zadní vrátka. Myslíte si, že je dobře je za toto kárat? Vždyť ti starší svoje mládí zažili v úplně jiné společnosti, i kdyby stokrát chtěli, nemohli své potomky na nynější uspořádání připravit, neměli křišťálovou kouli aby se podívali jaké to zde bude za třicet, čtyřicet let. Nebuďme prosím naštváni na mladé, ale pomáhejme jim. Učme je poučit se z chyb, které dělali ostatní, učme je historii a řekněme jim, jací jsme ve skutečnosti v mládí byli. Stejně tak vyzývám mladé, uvědomělé lidi, kteří berou svůj život vážněji a zodpovědněji. Uberte ze svých zásad, dokud můžete, užijte si svého mládí a na místo energie při psaní horlivých článků, jako například nyní já, vstaňte, běžte mezi své vrstevníky a zcela nezaujatě s nimi diskutujte o životě, politice, společnosti, fotbalu, počítačích apod. Dokažte jim, že nejste ty šedé myšky, které hledí pouze naplnit své politické zájmy od stolu v kanceláři. Své politické přesvědčení jim sdělte a řekněte jim, proč jste se takto rozhodli. Respektujte jiné politické přesvědčení a diskutujte. Stejně tak apelujte na potřebu respektu a úcty k těm starším, zkušenějším, abyste nedělali jejich chyby. Proto prosím zkuste naplnit heslo „S mladými pro mladé.“

Bc. Petr Hofman

© KSČM 2003 - 2014. Všechna práva vyhrazena