OV KSČM Prostějov

Lidická 1873/35

796 01  Prostějov

tel.: +420 582 345 812 (461)

e-mail: ov.prostejov@kscm.cz

č. ú.: 735701/0100

         (KB Prostějov)

 

Rychlé odkazy

Centrální web KSČM:

logo_kscm

 

 

 

 Olomoucký krajský výbor KSČM:

http://olomouc.kscm.cz

 

Haló noviny: 

hano_logo

 

 

 

 

 

Drobné podnikání v ČSSR – komentovaný výklad

Drobné podnikání v ČSSR – komentovaný výklad (9.11.2015)

Podnikání, dle současného Obchodního zákoníku, je soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku. Podnikání bylo zakomponováno, tedy i de iure povoleno, i v socialistickém zřízení Československé republiky. Nelze se ztotožnit s námitky, že po roce 1948, či po změně ústavy v roce 1960 by zaniklo soukromé podnikání.



Československá socialistická republika vznikla výnosem Ústavního zákona 100/1960 Sb. z 11. července 1960 jako „socialistický stát, založený na pevném svazku dělníků, rolníků a inteligence, v jehož čele je dělnická třída,“ dle čl.1, odst. 1. Tato ústava mimo jiné zaváděla známý článek č. 4 o tak zvané „vedoucí úloze KSČ,“ jako předvoje vedoucí síly – dělnické třídy. Určitě za povšimnutí stojí též článek č. 3, odst. 3. Zde je řečeno, že „člen kteréhokoli zastupitelského sboru může být z rozhodnutí svých voličů kdykoli odvolán.“ Mnohé politické subjekty vytvářejí snahu po dvou dekádách let od vzniku samostatné České republiky tento odstavec vrátit do Ústavy České republiky s názvem „Odvolatelnost politiků.“ Nejdůležitějšími články tak zvané socialistické ústavy, které legalizují soukromé podnikání, jsou článek 8 a článek 9 - V mezích socialistické hospodářské soustavy je přípustné drobné soukromé hospodářství založené na osobní práci a vylučující vykořisťování cizí pracovní síly.
Mezi konkrétní právní předpisy o soukromém podnikání lze dohledat ve Sbírkách zákonů Československé národní rady (tehdejší parlament ČSSR) a v pozdějších Nařízeních vlády České socialistické republiky (národní parlament v rámci federace ČSSR). Typickým příkladem může být Předpis 20/1965 Sb. „Zásady pro poskytování některých služeb a oprav občany na základě povolení národního výboru schválené usnesením vlády ze dne 3. března 1965,“ jež byl novelizován Předpisem 154/1982 Sb.: „Nařízením vlády České socialistické republiky o poskytování služeb občany na základě povolení národního výboru.“ V roce 1988 proběhla další novelizace, Předpis 1/1988 Sb. „Nařízení vlády České socialistické republiky o prodeji zboží a poskytování jiných služeb občany na základě povolení národního výboru.“ Toto nařízení bylo posledním v ČSSR, přesto, socialistická ústava platila v pozměněném stavu i v rámci České a Slovenské Federativní Republiky do konce roku 1992. Proto zde si dovolím uvést ještě poslední novelizaci v rámci Československa - Předpis 105/1990 Sb. – „Zákon o soukromém podnikání občanů“ a 127/1990 a následující novelizace.
První vládní předpis, který je uveden, z roku 1965 mimo jiné zavádí rámcový výčet činností, které je možné provozovat (podnikat) občany Československa. Odůvodněním je skutečnost, která je v předpise uvedena, že některé venkovské obce jsou vzdáleny službám socialistického hospodářství. Jedná se tedy především o drobné práce a opravy (práce řemeslné jako je obuvnictví, zámečnictví, truhlářství apod.), služby osobní (kadeřnictví, holičství, žehlení prádla, hlídací služby apod.) a doplňková výroba z místních surovin. Nadále je předpoklad, že ve městech bude povoleno provádět opravy domovního majetku. Povolení národního výboru bylo možné udělit osobám nad 18 let, ženám v domácnosti, nebo například bylo možné provádět tyto služby i jako vedlejší pracovní činnost. Pro schválení bylo nutné prokázat kvalifikaci k hodlané činnosti. Pokud se jednalo o činnost vedlejší mimo hlavní pracovní poměr, musela dotyčná osoba toto oznámit své organizaci, kde byla zaměstnána. Dokonce byla tato činnost podporována jako „přispění k rozšíření služeb a může poskytnout občanům pracovní zařazení, které jinak nemohou kvůli své kvalifikaci dosáhnout.“ Předpis 20/1965 Sb. Také upravuje povinnosti osob poskytující služby, jako jsou například dodržování hygienických podmínek a bezpečnostních podmínek, platit daň z příjmu, nebo požadovat ceny za služby nanejvýš podle stanovených ceníků, které jsou předepsány socialistickým organizacím.
Druhá novelizace předpisu z roku 1965 proběhla až v roce 1982. Tato novelizace znamenala pokrok oproti minulému předpisu. Příkladem může být přesně vymezené činnosti, které mohou provádět osoby při poskytování služeb (podnikat). Činnost byla rozdělena do dvou skupin – řemeslné práce včetně údržby domovního majetku a bytů a služby osobní, úklidové, nosičské, kopáčské a provozování přívozů. Prodej vlastních výrobků byl již upraven jiným předpisem, proto se neobjevuje již v tomto. Osoba pro svůj výkon musela doložit doklad o odborné kvalifikaci, výpis z rejstříku trestů apod. Již zde se objevuje klička v podobě nedoložitelné kvalifikace, kterou lze obejít prokazatelnou praxí a zkušeností v oboru. Činnost se stanovovala zpravidla na dobu neurčitou. V odstavci §10 je uvedeno, že dosavadní činnost, dle předpisu z roku 1965, musí být národním výborem přezkoumána a následně buďto povolena (znovu), zrušena, nebo doplněna.
Rok 1988 v oblasti podnikání zaznamenal opětovné sloučení činnosti poskytováním služeb a prodeji výrobků. Jako místo pro poskytování služeb, či prodeje výrobků, je buďto provoz socialistické organizace, nebo místo k tomu určené. Žádné jiné velké změny oproti roku 1982 tento předpis nezaznamenal.
Podnikání, respektive poskytování služeb a prodej výrobků, v socialismu byl možný, ale byl velmi omezený, nebyl však nelegální. Malé soukromé podnikání bylo od padesátých let cíleně tlumeno ze strany státní moci, přesto zde, dnes bychom řekli drobné živnosti, v Československu byly. Jednalo se však o úplně jiné principy, na které jsme dnes zvyklí. V případě, že občan byl v procesu s národním výborem (ať již MNV nebo MěNV) povolení jeho činnosti, obě strany mohly, a také tak činily, přistupovat s jistou benevolencí. Ze strany občana se jednalo především o umění prezentovat svoji činnost tak, aby co nejlépe zapadla do socialistického hospodářství, na druhou stranu národní výbor mnoho možností, jakým způsobem by prováděl legitimitu tohoto podnikání, neměl. Vše je o lidech, proto na vesnicích byli drobní živnostníci běžnými občany, sousedy, kteří poskytovali svým spoluobčanům své služby, na které byli všichni zvyklí. Města si na druhou stranu uvědomovala potřebu instalatérů, topenářů, kominíků a jiných. Dovolte mi se ještě jednou vrátit zpět k mému prvnímu odstavci. Bohužel i dnes renomované učebnice dějepisu, skripta práv neprávnických oborů apod. jasně zamlžují a překrucují fakta.

 

Bc. Petr Hofman, EngTech. (KSČM)


© KSČM 2003 - 2014. Všechna práva vyhrazena