OV KSČM Prostějov

Lidická 1873/35

796 01  Prostějov

tel.: +420 582 345 812 (461)

e-mail: ov.prostejov@kscm.cz

č. ú.: 735701/0100

         (KB Prostějov)

 

Rychlé odkazy

Centrální web KSČM:

logo_kscm

 

 

 

 Olomoucký krajský výbor KSČM:

http://olomouc.kscm.cz

 

Haló noviny: 

hano_logo

 

 

 

 

 

Masaryk, posvátná kráva a ti další

Masaryk, posvátná kráva a ti další (15.12.2015)

Pánové Bechyně, dr. Rašín, Stříbrný, dr. Šrámek, Švehla a prof. Masaryk. Jmenované osobnosti měly jeden společný cíl – diktát formálně demokratického státu, tedy Československé republiky po roce 1921. Prvních pět jmenovaných tvořilo tzv. Pětku – politické uspořádání největších českých politických subjektů v zemi, prof. Masaryk zase intervenoval hrad do věcí politických a nad jeho rámec prezidentských pravomocí.



Docházelo tedy sice k formálním demokratickým procesům, avšak ve skutečnosti se politické dění rozhodovalo v těchto dvou centrech. Po mnoha desítkách let, nejprve jako opozici vůči režimu bývalé KSČ a NF po roce 1948, dnes snad i z nostalgie a účelné nevědomosti, si někteří z nás zvykli vnímat předválečné Československo jako vyspělý a demokratický stát plný blahobytu a svobody. Ve skutečnosti jde spíše o legendární „svatou krávu,“ jež využívá plně své nedotknutelnosti.
Než se budeme zabývat podivnými konkrétními mechanismy tehdejší politické scény, je třeba v úvodu zmínit situaci v ČSR po první světové válce. Ač pro mnohé dnes těžko představitelné, Československo bylo v této době mnohonárodnostní stát a ostatně jako bývalá Rakousko-Uherská říše nedovedlo uspokojit potřeby jednotlivých národů, což nakonec vedlo k jeho zničení. Československá republika zdědila po bývalém mocnářství velký počet různých národů s různými jazyky, kulturou i náboženství. Na pořádku ani nepřidalo umělé vytvoření národnosti československé. Dle sčítání obyvatelstva v roce 1921 zde žilo cca 8,7 miliónů Čechoslováků, 3 milióny Němců, takřka 750 tisíc Maďarů, 500 tisíc Rusů (Rusíni, Ukrajinci), 180 tisíc Židů a 75 tisíc Poláků. Chaos také moc nezmírnilo náboženské vyznání, kdy Češi byli jak katolíci, tak husité (specifická česká forma protestantismu), Němci a Maďaři katolíci, Slováci katolíci a pravoslavní, Poláci katolíci, Židé víry židovské a Rusové pravoslavní. Velká diferenciace byla i v politickém životě, kdy vedle sebe existovaly ku příkladu dvě sociální demokracie – česká (československá) a německá, které v žádném případě spolu nekooperovaly a každá se zaměřovala pouze na svůj národ.
Impulzem pro vznik pětky byl rozkol v té době největší politické straně, sociální demokracii - ČSSD. Leč dnes vnímáme právě ČSSD jako jeden ze zástupců levice, či středolevice, ne vždy, v různých dobách, tomu tak bylo. Sociální demokracie měla dvě křídla. Liberální, pro-kapitalistické blížící se středu a křídlo čistě levicové. Kapitalistické křídlo tehdy vedl Vlastimil Tusar, křídlo levicové, ze kterého se zformovala Komunistická strana Československa (KSČ) vedl dr. Bohumír Šmeral. Napětí vyústilo až v rozkol a vznik KSČ v květnu 1921 na Ustavujícím sjezdu. Tento politický zvrat v mladé republice mnozí nesli ve velké nelibosti. Aby zabránili postupu KSČ, byla vytvořena tzv. pětka – neformální, mimoústavní politické uskupení, které stálo mimo jakékoliv ústavní instituce a které avšak ve skutečnosti řídilo stát.
Československo mělo jeden zákonodárný institut a to Národní shromáždění. Bylo dvoukomorové, dolní Poslanecká sněmovna a horní Senát. Sněmovna měla 300 poslanců volených na šest let, Senát pak 150 senátorů s osmiletým obdobím. Poslanec měl tzv. volný mandát, dle ústavy, teoreticky se rozhodoval dle svého vědomí a svědomí. Praxe však byla úplně opačná, kdy každý poslanec musel podepsat tzv. volební revers – vyplněný formulář o vzdání se mandátu bez data, které bylo možné kdykoliv dopsat později. Hlasoval li poslanec proti rozhodnutí své strany, byl „demokraticky“ odejit. Výkonnou moc zastupoval prezident republiky (prof. Masaryk a později dr. Beneš) a vláda. Naprostá slabina tehdejšího parlamentarismu bylo vyslovení nedůvěře vádě, kdy stačila přítomnost nadpoloviční většiny poslanců, jež v nadpoloviční většině se vyslovila pro nedůvěru. Profesor Masaryk, díky své nedotknutelnosti, činil politické zásahy i do věcí pro něj jinak nepřijatelných. Hrad se tak stal, mimo tzv. pětku, dalším centrem, kde se ve skutečnosti rozhodovalo o politických rozhodnutích.
Velkou pětku tvořily tyto strany – Národní socialisté, Agrárníci, Lidovci, Národní demokraté a oslabená Sociální demokracie (bez levicových Komunistů). Ve své podstatě to byly ty strany, které byly již dříve aktivní z dob Rakouska-Uherska. Tito matadoři politické scény mezi sebe nevpustili žádnou jinou stranu. Jejich představitelé stáli mimo vládu, ovlivňovali ji však až do té míry, že rozhodnutí ze svých jednání předkládali vládě jako hotové. Vláda formálně projednala návrh a návrh byl formálně přijat i poslaneckou sněmovnou potřebnými hlasy, stejně pak postupoval i Senát. Toto mimoústavní centrum politické moci de facto řídilo chod vlády a Národního shromáždění. Ukázalo by se, že některý z poslanců by šel proti rozhodnutí vlády, respektive své strany, respektive Pětky, bylo mu vyplněno datum v reverzním lístku a byl nucen odejít ze sněmovny – nedobrovolně se vzdal mandátu. Jistý novinář, pan Ferdinand Peroutka, který žil život dobrodružný, protichůdný a nevyrovnaný, o této praxi naspal: „Fakta jsou taková, že Národní shromáždění se neschází, aby volně porokovalo a rozhodlo o záležitostech, nýbrž taková, že záležitosti jsou předem rozhodovány v lůně stran. Nějakou dobu byly rozhodovány dokonce jen pěti lidmi. Sdružení pěti politických stran dodává hotové gramofonové desky, jež jsou pak obehrávány v první i druhé sněmovně.“
Druhým typickým zneužití, a především porušení, ústavy byla zvůle prezidenta Masaryka, který byl schopen rozpustit bez odůvodnění horní sněmovnu Senát těsně před koncem funkčního období Poslanecké sněmovny, aby se volby konaly do obou komor současně, čímž dopadly shodně a zastoupení v obou komorách bylo obdobné. Senát se tak stal pouhou druhou ligou, kdy Pětka pak rozhodovala v o chodu země bez dalších potíží.
Argumenty pro demokracii v Československu pramení většinou z neznalosti konkrétních podmínek. Pokud se dnes objeví výtka pro nedemokratičnost režimu pod vládou KSČ a NF, je to bráno jako pozitivní fakt a příspěvek do plodné diskuze. Objeví li se ale výtka proti principům demokracie první republiky, mnozí nechtějí si vůbec připustit to, že i tento režim hojně porušoval ústavu a zákon země. Čím je toto dáno? Je to smysl dnešního režimu, vytvářet si onu zmiňovanou nedotknutelnou „posvátnou krávu“ z první republiky, profesora Masaryka a těch dalších.


Bc. Petr Hofman, EngTech (KSČM)

© KSČM 2003 - 2014. Všechna práva vyhrazena