OV KSČM Prostějov

Lidická 1873/35

796 01  Prostějov

tel.: +420 582 345 812 (461)

e-mail: ov.prostejov@kscm.cz

č. ú.: 735701/0100

         (KB Prostějov)

 

Rychlé odkazy

Centrální web KSČM:

logo_kscm

 

 

 

 Olomoucký krajský výbor KSČM:

http://olomouc.kscm.cz

 

Haló noviny: 

hano_logo

 

 

 

 

 

Armádní generál Ludvík Svoboda

Armádní generál Ludvík Svoboda (15.12.2015)

Jsou lidé, kteří stojí za to, abychom si jich vážili. Mezi tyto osoby obvykle řadíme své blízké, rodinné příslušníky, první lásky a také známé osobnosti, jež osobně neznáme, přesto jsou nám čímsi blízké. Známé osobnosti mohou být různých druhů, například umělci, stavitelé, vědci, vynálezci, ale také politikové. Může to být starosta (nebo primátor) našeho okresního města, může to být však i prezident republiky.



Československo vzniklo v roce 1918. Prvním prezidentem se stal pan profesor Tomáš Garigue Masaryk. Následovali pánové dr. Beneš, dr. Hácha, K. Gottwald, A. Novotný, A. zápotocký, arm. Gen. Svoboda, dr. Husák a posledním prezidentem Československa pak pan V. Havel, který nadále byl také prezidentem samostatné České republiky, po něm pan prof. Klaus a nynější pan Ing. Zeman. Všichni tito pánové stáli v různých dobách v prakticky stejně pojmenované funkci, která taktéž stála v pomyslném vrcholu, chcete li v čele, naší republiky. Každý máme svůj názor a každý máme jej právo vyjádřit. Můj respekt patří všem těmto prezidentům, moje úcta však dvěma. Prvním z nich je pan profesor T. G. Masaryk, který se velkou měrou, ne však celou, zasloužil o vznik samostatného Československa. Za tento čin, ne však za činy následující, si jej nesmírně vážím, za tu píli, se kterou musel přesvědčovat evropské státníky o smysluplnosti Československa. Druhým je armádní generál pan Ludvík Svoboda. Za svoji hrdinnost v době I. světové války, za svoji hrdinnost v II. Světové válce, za činy, které vedly ke zmírnění následků intervence Varšavské smlouvy v roce 1968 a následnou záchranu tehdejších představitelů v čele s p. Alexandrem Dubčekem. Nedávno, 25. listopadu, uběhlo 120 let od narození tohoto generála – prezidenta. Je až s podivem, že si mnozí nevzpomněli na jeho osobnost. Jakoby stál zapomenut se všemi, kteří žili již dávno. Například vyznaná organizace, Československá obec legionářská, si nevzpomněl na svého člena? Smutné...
Ludvík Svoboda se narodil 25. listopadu v Hroznatíně na okrese Třebíč. V roce 1915 narukoval s 81. pěším plukem na Ruskou frontu, kde v Tarnapolu byl zajat carskou armádou. Ze zajetí přešel do Československých legií a účastnil se bitvy u Bachmače (stejně jako četař František Vychodil) a u Zborova. V průběhu konce války získával stále vyšší důstojnické hodnosti až nakonec se v roce 1920 vrátil v hodnosti kapitána.
Na počátku první republiky se vrátil zpět na statek, avšak záhy zpět byl mobilizován a vrátil se v hodnosti štábního kapitána (majora) k 3. pluku Jana Žižky do Kroměříže. V roce 1923 se oženil. Za svoji působnost do roku 1935 prošel několika kurzy u nejrůznějších posádek v celé republice. Ve zmiňovaném roku se vrátil zpět do Kroměříže, kde byl povýšen do hodnosti podplukovníka. Po březnu 1939 předal kasárna v Kroměříži Německé okupační zprávě a ihned se zapojil do vojenské organizace Obrana národa. Odtud však brzo odešel do Polska do města Krakov. Zde se zformoval Legion český a slovenský z dekretu prezidenta Polské republiky. Polsko však bylo rychle zdecimováno a tento legion se přemístil do SSSR.
V Sovětském svazu došlo ke změně názvu na „Východní skupina československé armády.“ Tou dobou však měl SSSR ještě platnou dohodu s Německou říší o neútočení. Východní skupina s Ludvíkem Svobodou byla proto internována do 18. července 1941, tedy měsíc po napadení Sovětského svazu Německem v operaci Barbarossa. Poté mohla Východní skupina čs. armády vytvořit samostatnou jednotku. Poprvé v historii se staly ženy součástí československé armády. Vznikl tak první československý armádní sbor v SSSR, který se důkladně připravoval na frontu a následné osvobození Československa. Ludvík Svoboda již jako plukovník se účastnil boje u Sokolova a v roce 1943 již jako brigádní generál v bitvě na Ukrajině. Ludvík Svoboda dále pokračoval na západ, podílel se na osvobození Slovenska a Moravy. Jedna z nejvýznamnějších bitev byla na Dukle. V Košicích dne 4. dubna byl jmenován dr. Benešem jako ministr národní obrany a téhož roku povýšil na armádního generála.
Ministrem národní obrany byl nadále i po volbách v roce 1946, kdy zvítězila KSČ. Pod vládní krizi na počátku roku 1948 stál mezi ministry, kteří nepodali demisi jako nesouhlas proti panu předsedovi vlády Klementu Gottwaldovi. Téhož roku vstupuje do KSČ. Čistky v komunistické straně padesátých let se nevyhnuly ani jemu a dne 25. dubna 1950 byl odvolán z funkce ministra a v roce 1951 byl poslán do penze. To však odmítl a svezl se se soudním procesem generálního tajemníka ÚV KSČ Rudolfem Stránským, avšak díky jeho zásluhám nebyl ani v této době nijak perzekuován a propuštěn byl v roce 1953 a byl penzionován.
V té době pracoval avšak nadále i v JZD, které pomáhal zakládat, jako účetní. O rok později byl rehabilitován a byl mu umožněn návrat zpět do politiky. To však odmítl a raději přijal místo pedagoga a náčelníka na Vojenské akademii Klementa Gottwalda. Mezi jeho další činnost byla spolková, stal se ústřední postavou Svazu protifašistických bojovníků a Svazarmu. Dále publikoval, věnoval se archivnictví ve vojenském historickém ústavu.
Při Pražském jaru v roce 1968 byl na návrh Svazu protifašistických bojovníků (jako tehdy člena Národní fronty) generál Svoboda navržen na Prezidenta, s čímž se tehdy ztotožnil i tehdejší generální tajemník p. Alexander Dubček. Byl zvolen většinou tehdejšího Národního shromáždění. Se svoji autoritou a svoji klidnou povahou vnášel ze svého úřadu pozitivní signály vůči veřejnosti. Podporoval reformní program KSČ. V srpnu roku 1968 došlo k intervenci pěti armád Varšavské smlouvy do Československa následné vynucené odcestování představitelů tehdejší moci, pánové Dubček, Černík, Smrkovský, Kriegel, Špaček a Šimon. Jeho hrdinnost lze spatřit v této době s tím, že jako prezident odmítl podepsat tzv. dělnicko-rolnickou vládu, orgán ustanovený Sověty a místo toho vyrazil na svoje riziko do Moskvy. Zde prosazoval návrat zmíněných politiků zpět do funkcí a normalizaci poměrů v Československu. Nadále nesouhlasil s umístěním vojsk Sovětského svazu na území Československa na delší dobu. Díky své odvaze, hrdinství a své autoritě dokázal přimět i nejvyššího představitele SSSR Leonida Brežněva o tom, že současná vláda a ÚV KSČ se vrátí do ČSSR beze změny, tedy do stavu před 21. srpnem. Vždy říkával, že chtěl zabránit krveprolití, čemuž také dostál.
V emoční atmosféře roku 1968 vystoupil 28. října při výročí 50. let vzniku Československa s odkazem pánů prof. Masaryka, dr. Beneše a Milana Rastislava Štefánka. Den před tím podepsal ústavní zákon o federalizaci Československa, Slováci tak po padesáti letech společného státu získali svůj status, parlament a vládu. Ludvík Svoboda přežil nástup normalizace bez újmy a byl též zvolen do druhého volebního období v roce 1973. Jeho zdravotní stav se ale nadále zhoršoval, prodělal několik mrtvic a nakonec byl v roce 1975 z funkce prezidenta odvolán. Po něm nastoupil do funkce dr. Gustáv Husák.
Armádní generál Svoboda dožíval svá poslední léta v Praze se svoji ženou. Zemřel v roce 1979. Byl mu vystaven státní pohřeb a přišlo se s ním rozloučit na tisíce občanů, pro které byl a zůstal nadále československým hrdinou.


Bc. Petr Hofman, EngTech (KSČM)

© KSČM 2003 - 2014. Všechna práva vyhrazena