OV KSČM Prostějov

Lidická 1873/35

796 01  Prostějov

tel.: +420 582 345 812 (461)

e-mail: ov.prostejov@kscm.cz

č. ú.: 735701/0100

         (KB Prostějov)

 

Rychlé odkazy

Centrální web KSČM:

logo_kscm

 

 

 

 Olomoucký krajský výbor KSČM:

http://olomouc.kscm.cz

 

Haló noviny: 

hano_logo

 

 

 

 

 

Četař František Vychodil

Četař František Vychodil (13.1.2016)

Roku 1889 se narodil ve Slatinicích na Moravě František Vychodil. Bydlel na Lhotě pod Kosířem, tehdy součástí obce Kníníčky. Povinnou školní docházku absolvoval v obecné škole v Drahanovicích, školu měšťanskou pak v Náměšti na Hané. Až v roce 1910 nastoupil základní prezenční vojenskou službu do rakouské armády a opustil ji v roce 1914 s hodností četaře. Do začátku první světové války se stačil ještě oženit.



V roce 1914, přesně 16. srpna, narukoval společně s 54. pěším plukem v Olomouci na východní frontu. Zmiňovaný pluk byl nazýván „Hanácký.“ Na výsostném znaku Infanterieregiment 54 bylo motto: „Hanáci, držte se!“ O pár dní později, 23. srpna, se četař František Vychodil účastnil bitvy u Krašniku. Tato bitva byla první bitvou, kde se utkala vojska rakousko-uherské armády s armádou ruskou. V současnosti město Krasńik se nachází na území Polské republiky, nedaleko od města Lublin. Tam se také 24. srpna musel 54. regiment stáhnout. Bohužel nenalezl jsem další informace, co se dělo přesně s tímto plukem nadále, přesto musel tento pluk dosáhnout v roce 1916 území zvané Bukovina, jelikož 10. června zmiňovaného roku byl František Vychodil zajat carskou ruskou armádou. V zajetí poznal svoji druhou ženu, Annu Ügaunovu, Lotyšku. Kde přesně pobýval v zajetí nevím.
V roce 1917 v carském Rusku proběhly série revolucí, které vyústili k Velké říjnové revoluci (dle Juliánského kalendáře) v Petrohradě. Tuto revoluci vedli bolševici v čele s Vladimírem Leninem. Již v roce 1918 vzniká Dělnicko-rolnická rudá armáda (Рабоче-крестьянская Красная Армия), taktéž jediná bojeschopná armáda v Rusku. Pokud budeme vnímat situaci zajatých česko-slovenských vojáků v Rusku, zjistíme, že stále, byť Slované, byli to vojáci centrálních mocností, tedy nepřátelé. Tou dobou se formovaly první Česko-slovenské legie. Na území Ruska, především na jeho západě bylo více armádních sborů, než válčících států. Ty se ještě v březnu 1918 účastnily pod boku Krasnoarmějců (Rudé armády) bojů proti německé armádě u Bachmače. Následné divoké a neorganizované přesuny jednotlivých armádních sborů na území Ukrajiny vzbuzovaly jen rozruch.
Československé legie agitovaly zajatce v táborech, které zdědila od carské armády armáda rudá. Na druhou stranu se v tomto státě, který byl v dočasném rozkladu, začaly formovat i československé skupiny hlásící se k odkazu sociální demokracie a marxismu. Tak vznikla první komunistická strana Čechů a Slováků, dříve, než v samotném Československu a to 27. května 1918, jako avantgarda strany, která se měla zrodit na území nově vzniklého státu. Pod vlivem různých protichůdných zpráv od Česko-slovenské národní rady v čele s profesorem Masarykem, příkazy a velení legií až po OČSNR (Odbočka Česko-slovenské národní rady) v Rusku docházelo k postupnému nárůstu sporů mezi Čechoslováky v legiích a Rudou armádou. O další osudů legií bylo napsáno mnoho a jejich zásluhy za vznik Československa jsou nezanedbatelné. Vždyť i Ludvík Svoboda, generál a hrdina druhé světové války, později prezident Československa, se přímo účastnil bojů u Zborova, Bachmače, a o Transibiřskou magistrálu.
Tisíce Čechů a Slováků avšak nadále zůstávalo v zajateckých táborech a byli nasazování na nucené práce. Česko-Slovenská komunistická strana na Rusi začala rozjíždět velkou agitační kampaň pro zájemce pro vstup do rudé armády. Ke konci roku 1919 přešlo několik tisíc našich občanů do řad tohoto sboru. Čechoslováci zakládali i svoje jednotky, například 1. a 2. Československý komunistický pluk a jiné. Jiní však nastoupili jako „inostranci“ do ruských jednotek. Mezi nimi byl i četař František Vychodil, který vstoupil 5. listopadu 1918 do Rudé armády. Byl zařazen do 44. pěší divize 391. Tarašanský povstalecký ukrajinský pluk.
Dle jeho svědectví byl zařazen na Osobní oddělení pro špionážní službu v městě Korostyševo, blízko Žitomiru. Podle záznamu vojáka v databázi legionářů na Vojenském historickém ústavu byl František Vychodil ze služby propuštěn dne 30. září 1920. Toto se ovšem neshoduje s dopisem sepsaným v padesátých letech na Ministerstvo národní obrany, kdy zde uvádí, že ze služby byl propuštěn až v září roku 1921, kdy osobně převzal na konzulátu Republiky Československé v Moskvě, v Kuzněcké ulici, občanství tehdy již existujícího státu. Po tomto úkonu se vrátil se svoji budoucí ženou přes Polsko do svého místa bydliště. Za celou svoji vojenskou činnost vždy podporoval nový vznik samostatného Československa a byl skutečným českým vlastencem.
Jelikož byl sice legionářem, avšak podle tehdejšího režimu na „špatné“ straně, nebyly mu přiznány legionářské výsady, dle zákona 462/1919 Sb. Ještě v pobytu v Rusku se mu narodila dcera, kterou museli zanechat u příbuzných při návratu do vlasti. Zde se mu narodil syn, Alfred Vychodil, v roce 1925. Teprve až v roce 1928 se podruhé oženil s Annou. Pracoval jako dělník podniku Wichterle-Kovařík (Wikov), později závod Agrostroj v Prostějově.
Již v roce 1922 zakládá na Drahanovicku organizaci Komunistické strany Československa a stává se jejím předsedou. Z důvodů těchto a již zmíněných neměl lehký život v období první republiky. V prvních letech po návratu do vlasti byl nucen přežívat po půdách, mlatech a výměnkách občanů, kteří mu pomáhali. Návrat zpět do Sovětského Ruska odmítl z důvodu, že chtěl nadále rozvíjet své vlastenecké a levicové myšlenky doma a pomoci tak republice. Přitěžující okolností byla také nepravdivá zpráva, která se dostala do Drahanovic někdy kolem roku 1918, že padl na východní frontě. Z toho důvodu byl jeho majetek první ženou prodán a ona sama se pak odstěhovala do Čech, kde se podruhé vdala.
Přesto se, díky podpoře ženy Anny, dokázal znovu postavit na vlastní nohy, postavit dům, zajistit si zaměstnání a přežívat v rámci možností. Paní Anna svého muže následovala i politicky a byla aktivní členkou KSČ. Relativně bezpečné roky skončily příchodem německých vojsk na území bývalého Československa a vzniku Protektoráty Čechy a Morava. Jako komunistická rodina, ještě s Anniným původem lotyšským, čekala peklo, které mělo přijít. Nakonec rodinu zachránili četníci z Drahanovic, kteří vystavili zcela nové osobní dokumenty. Rázem se Anna stala, stejně jako syn Alfred, občany již zaniklého Československa.
Zrůdnost nacistického režimu však tuto rodinu přesto dohnala. Alfred, syn četaře Františka, byl od roku 1940 nuceně nasazen v podniku Sigma Lutín. Díky sabotážní skupině se Alfred dostal do rozporu s tehdejším německým dozorem v podniku, přesto k této partyzánské skupině nepatřil. Díky těmto událostem se dostal do transportu Katowice. Z transportu ovšem unikl a vrátil se zpět na Lhotu. Do konce druhé světové války se ukrýval před protektorátními a nacistickými úřady. V květnových událostech se zapojil do boje o Kosíř s ustupujícími jednotkami Wehrmachtu. Ještě v srpnu roku 1945 se František Vychodil stává civilním pracovníkem Kriminální policie. Zrůdnost nacistů však postihla i jeho prvorozenou dceru v Lotyšsku. Zřejmě zahynula při německých hromadných vraždách. Po druhé světové válce se rodina Františka společně se sovětským konzulátem snažili ji vypátrat, avšak marně.
V roce 1946 konečně 1. zasedání Ústavodárného Národního shromáždění republiky Československé v návrhu 55 novelizuje zákon 462 Sb. a přidává odstavec "Spojeneckým a spřáteleným armádám uvedeným v předchozích dvou odstavcích se klade na roveň Rudá armáda Svazu sovětských socialistických republik.“ V tu chvíli se i četař František Vychodil stává legionářem a jsou mu přiznány výsluhy, které mu nebyly přiznány po vzniku ČSR. Po druhé světové válce se stává opět aktivním členem legální KSČ společně se svoji ženou. Alfred Vychodil se v roku 1947 účastní bojů na východním Slovensku s nacionalistickými oddíly Banderovců.
František Vychodil prožívá poslední svá léta na Lhotě pod Kosířem se svoji ženou. Díky podlomenému zdraví umírá již v roce 1952. Anna se dožívá úctyhodného věku 103 let a umírá v roce 1992 v Přemyslovicích, po banální nehodě v domácnosti, kam se odstěhovala za svým synem po devadesátém roku svého života. Alfred Vychodil má jedinou dceru Marii, narozenou v roce 1950 v Přemyslovicích, moji maminku. Jsem tedy pravnukem Františka Vychodila a jeho paní Anny.
Tímto článek jsem chtěl především oslavit i ty hrdiny první světové války, na které se dnes cíleně zapomíná, byť se zasloužili taktéž za vznik samostatného Československa, ti, kteří bojovali a umírali v boji za své vlastenecké a levicové přesvědčení, stejně jako četař František Vychodil. Čest jejich památce.


Bc. Petr Hofman, EngTech. (KSČM)

 

vych1
vych2

© KSČM 2003 - 2014. Všechna práva vyhrazena