OV KSČM Prostějov

Lidická 1873/35

796 01  Prostějov

tel.: +420 582 345 812 (461)

e-mail: ov.prostejov@kscm.cz

č. ú.: 735701/0100

         (KB Prostějov)

 

Rychlé odkazy

Centrální web KSČM:

logo_kscm

 

 

 

 Olomoucký krajský výbor KSČM:

http://olomouc.kscm.cz

 

Haló noviny: 

hano_logo

 

 

 

 

 

Určeno těm starším

Určeno těm starším (14.3.2016)

Vážení starší čtenáři... píši záměrně starší, jelikož v necelých svých dvaceti osmi letech se mezi tuto skupinu ještě nepočítám. Povězme si na rovinu s rukou na srdci, že my mladí to nemáme tak jednoduché, jako to možná měli naši rodiči, prarodiči. Přesto nám fráze typu „my jsme měli zaručenou práci,“ nebo že „bylo vše jednodušší,“ zní jako ze sci-fi filmu. Proč? Jednoduše proto, že jsme tuto dobu, dobu mládí našich rodičů nezažili.



V tom vidím základní kámen úrazu. V současné době se ve všech společenských skupinách, spolcích, stranách, potkáváme s výraznými neshodami a nepochopením těch starších a těch mladších. Jako bychom snad dospěli k opětovnému rozdělení na „mladočechy“ a „staročechy.“ Ti starší, zkušení, přeci vědí vše. A čekají, že my mladí budeme mít stejné názory a náhledy na situace jako ti starší. Nikoliv pánové! Nerad bych, aby ti starší toto brali jako vzdor proti nim. Ale... my vyrůstáme v době kapitalistické, v době kdy je normální, že člověk přijde velmi snadno, a z libovůle majitele, o práci. Vyrůstáme a žijeme v době, kdy je snadnější být zlý, arogantní, kdy se pracujeme od rána do večera, pokud práci máme, kdy mnozí z nás netušíme, jak funguje stát, jak funguje samospráva, nebo co jsou to odbory. Většina z nás z každého ročníku už má minimálně vysokoškolské vzdělání, přesto mnohdy znalostmi nedosahujeme průmyslováků před třiceti léty. Nesledujeme zpravodajství a neposloucháme rádio, nebo i narážím na takovou směšnou věc, jako jsou třeba... noviny, nečteme je, a kdo je čte, je pro nás minimálně divný, jelikož jsme dětmi internetu. Rádi hltáme naprosto neověřené a účelově zavádějící zprávy na sociálních sítích, od třinácti let svého věku dovedeme na internetu najít obrázky a videa týkající se toho, co je do patnácti let zákonem nepřístupno. Nečiní nám vůbec žádný problém sehnat marihuanu, byť mnozí z nás ji ani pod tímto názvem neznáme. Víme, jak se používají drogy a jaká dávka je ještě „cool.“ Seznamujeme se s holkami na internetu pomocí zvláštní řeči, např. wtf, omg, lol… a na prvním rande, po romantickém snězení hamburgeru v MC-Donaldovi očekáváme, že se spolu, velmi se omlouvám, vyspíme, a až poté zjistíme, jestli má cenu, abychom spolu dále chodili, nebo zůstaneme jen kamarádi. Umíme totiž perfektně žít bez životních ideálů a cílů...
 
Tímto velmi malým a naprosto ne celým výčtem jsem si dovolil nastínit naši situaci. Vlastně mě napadá typicky cynická otázka: „proč se nám mladým ještě tedy po přečtení předchozího odstavce divíte?“ Ano, chováme se jinak, myslíme jinak a jediné, co s tím může celá společnost dělat je, že se s tím musí smířit. Nebo chcete nás moralizovat? Máme totiž úžasnou vlastnost, že jak nám začnete kázat o tom, co je a co není správné, zavřete si k nám úplně cestu a stanete se našim protivníkem, stanete se totiž „out.“ Nyní si vlastně říkám, počítají určité důležité organizace, třeba i s celostátní působností, dlouhodobě na třetím místě, s tím, že jednou my mladí budeme tvořit tu nejproduktivnější a zároveň největší skupinu obyvatelstva? Demografie je totiž krutá. A že díky tomu, jak se tyto organizace projevují, promiňte, neprojevují, je vlastně my mladí vůbec neznáme, nebo pokud ano, tak pouze pro to, že od základní školy víme, že patří mezi největší zlo? A že nás vlastně vůbec nezajímají dlouhé, nudné programy, kterým nerozumíme, protože, jak jsem si dovolil zmínit již výše, nečteme a čtení nás nebaví? Pokud nám nedáte jednoduše a rázně v bodech na špičkově vydesignovaným plakátě, nikoliv na letáku jako z jara roku 1992, co nám můžete nabídnout, nezajímáte nás, smiřte se s tím prosím.
 
Abych nebyl tím škarohlídem a stále psal negativně, ještě si dovolím říci, co nás mladé baví, co máme rádi. Milujeme volnost, nezávislost v životě, volnost v rozhodování. Mnozí z nás se oblékáme tak, že se za nás musí mnohdy naši rodiči stydět. Rádi cestujeme do zahraničí, posloucháme anglicky zpívající hudbu, protože je melodická a dobře se poslouchá, oproti české. Máme rádi kladné hrdiny, které nám servíruje internet, nebo někdy TV NOVA. To jsou ti hrdinové, co zachrání koťátko na metrovém stromku. Hrdina z II. světové války nám nic neřekne, nevíme totiž co to II. světová válka byla. Jsme rádi za práci, kde si vyděláme minimálně dvacet tisíc čistého a uděláme minimum práce, jiný druh je pod naši úroveň. Chceme být minimálně do třiceti dětmi, které chodí po diskotékách, barech a jiných akcích – nemáme moc rádi zábavy a nenávidíme plesy. Jsme výdobytkem současné doby a nebudeme jiní, jen generace po nás na tom budou ještě „lépe“, než my.
 
Velmi děkuji za přečtení a vězte, ve skrytu a hloubi duše Vás, starší, stále máme v respektu a úctě, nebojte.
 
autor: Bc. Petr Hofman, EngTech. (KSČM)
© KSČM 2003 - 2014. Všechna práva vyhrazena