O tom, že by měl být senát skutečnou pojistkou demokracie, se hovoří již od jeho vzniku. Vždy však šlo o této jeho úloze úspěšně pochybovat. Po loňských volbách do 1/3 Senátu PČR ztratila KSČM svého posledního zástupce v senátu a rovněž tak neuspěla ani sociální demokracie. Za to však do něj kandidovali a dostali se hvězdičky tipu Drahoše, Hilšera či Fischera, neúspěšných to kandidátů při volbě prezidenta, kteří se snažili aspoň někde uchytit, a samozřejmě i řada tzv. apolitických politiků. Bohužel už je asi nikdo neupozornil na to, že prezidentské volby a kampaň před nimi vedená již skončila a měli by vzít v potaz realitu a smířit se se svým neúspěchem. Především Hilšer s Fischerem se stali jakýmisi jestřáby demokracie, kteří hledají problémy všude, jen je příliš nezajímají ty, které trápí nás obyčejné občany České republiky. Z nedávných kauz si připomeňme tři asi nejkřiklavější. V prvé řadě prezident Zeman navrhl senátu jako nového soudce Ústavního soudu profesora Gerlocha, vynikajícího to ústavního právníka, prorektora Karlovy univerzity pro akademické kvalifikace a v letech 2006 až 2014 děkana Právnické fakulty UK. To však bylo novým to Koniášům málo, hlavním tématem se stalo členství profesora Gerlocha v předlistopadové KSČ, jeho morální integrita a senátoru Hilšerovi pak navíc vadilo jeho působení na vysokých školách, které vytvářely "turbostudenty z řad politiků a policistů". Před odborností tak dostala přednost především lidská hloupost a již silně vyčpělý antikomunismus předhazovaný někomu, kdo „zahodil“ po roce 1989 stranickou legitimaci stejně jako téměř milion dalších lidí.
Druhým příkladem je rezoluce iniciovaná opět senátorem Hilšerem, kdy senát přijal usnesení, jímž odsoudil represe čínského režimu vůči menšinám a náboženským skupinám, jako jsou křesťané, praktikující Fa-Lun-Kung nebo muslimové. Jak řekl senátor Hilšer. „senát by neměl mlčet k porušování lidských práv, lidské důstojnosti.“ Ptám se však, kde byl senátor Hilšer, když byl saudskoarabským režimem prokazatelně na rozkaz jeho korunního prince zavražděn v Turecku saudskoarabský novinář Džamál Chášukdží. Proč neprotestuje pan senátor proti válce v Jemenu a neodsuzuje síly Saudské Arábie a jejich spojenců, kteří porušují lidská práva a dovedly zemi k jedné z největších humanitárních katastrof, o které však v našich médích není tak „módní psát“. Proč neiniciuje přijetí rezoluce odsuzující nárůst fašistických sil na Ukrajině, adoraci Banderovců či pochody veteránů sil SS Waffen a jejich spojenců v pobaltských státech? Zkrátka a jen pro to, že toto se mu nehodí do „krámu“, nemůže přeci útočit spolu s ostatními senátory na naše spojence a spojence USA a NATO. Ti porušovat lidská práva mohou, stejně jako beztrestně vraždit či oslavovat svou zvrácenou ideologii.
V neposlední řadě se senátoři v čele s Hilšerem pustili do ministryně průmyslu a obchodu Novákové. Nebudu zde nyní hájit či hanit její odbornost. Ani jim nevadí její odbornost. Co je však rozpálilo tak „doběla“, aby někteří z nich navrhli v otevřeném dopise premiéru Babišovi její odvolání, byla událost, kdy Nováková na žádost velvyslance Čínské lidové republiky požádala zástupce Tchaj-wanu, aby odešel z jednání zahraničních investorů s představiteli ministerstva průmyslu. Ze strany čínského velvyslance šlo přitom o logický krok a legitimní žádost, naopak ze strany pořádajících ministerstev o diplomatické faux pas. Česká republika stejně jako většina zemí světa uznává politiku jedné Číny. V praxi politika jedné Číny znamená, že státy udržující diplomatické vztahy s ČLR nemohou mít vztahy s Tchaj-wanem, a naopak. Otevřený dopis senátorů samozřejmě kritizuje nátlak Číny, a jeho totalitního režiumu, údajné porušení nejen diplomatického protokolu, ale i elementárních zásad slušného chování. Podle senátorů navíc ministryně „nevhodným krokem poškodila důležité kulturní a ekonomické vztahy“ s demokratickým ostrovem.
Skutečně přemýšlím, zda páni senátoři nemají nic důležitějšího na starost, pokud nikoli, je třeba se znovu zamyslet nad tím, zda má skutečně cenu toto panoptikum 81 lidí, jejich asistentů a dalších s nimi spojených osob dále vydržovat nebo by bylo užitečnější ho rozpustit.