Pomatené výplody zoufalých novinářů

Něco vám řeknu. Stále častěji si připadám jako myslivec na čekané, který pozorně vyhlíží, z které "strany" se zase vynoří nějaký ten antikomunistický (vý)tvor. Nový, neokoukaný. A hle, dočkal jsem se. Trpělivost "třešně" přináší - to abych navnadil a inspiroval všechny ty rádoby statečné komunistobijce ke sdělení dalšího psychopatického poselství budoucím generacím. Spartakiády! Pravda, to tady už dlouho nebylo. Čtu neohrožený titulek: "Historie spartakiád v barvě: Exhibice komunismu, hromadné osahávání i náctiletý vrah" (novinky.cz, úterý 23. června 2020). Otřásla mnou hrůza a přeběhl mráz po zádech. Je sice pravda, že si vzhledem k svému věku již spartakiády tak moc nepamatuji, při té poslední v roce 1985 mi bylo šest let, ale přeci jenom z vyprávění rodičů i pamětníků trošku o nich, a o dění okolo, něco vím. Ironicky si tak mohu myslet, bože jak jste lidé mohli být tak hloupí a naivní, že jsme se tohoto nástroje komunistického propagandy účastnili? Lidská práva, lidská svoboda, kde jste tehdy byly? Jak tyranský ten minulý režim byl! Donutil milióny lidí sportovat, děti a mládež měli pravidelnou a často i dost náročnou pohybovou aktivitu, něco po nich někdo pořád chtěl, museli se podřizovat pokynům cvičitele, potili se, trpěli hladem a žízní, někdy dokonce vystupovali v dešti, zuby jim drkotaly zimou, při zvedačkách a podobných prvcích na ně stále někdo sahal, dotýkal se jich, a to všechno, prosím pěkně, ti bídní komunisté nejen trpěli, ale dokonce se tím ještě chlubili. Dokonce jsem se v deníku Právo dozvěděl od paní Jiřiny Šiklové, zakladatelky gender studies, že „v roce 1955 byla poprvé spartakiáda, byli tam dorostenky a dorostenci. Ti udělali kruh a ohmatávali tam holky“. Chlapci, ach ta drzost, už i k nám dorazilo potrefené americké hnutí #Metoo a běda tomu muži, který se ženy dotkne, i kdyby to snad bylo jen v rámci tělocvičných úkonů. Díky mravenčí činnosti tehdejší československé kontrarozvědky se však navzdory těmto všem negativům Spartakiád podařilo oklamat nejen západ, ale třeba i USA, Kanadu - aby k československým spartakiádám vzhlížely s netajeným respektem a obdivem. Snad nejvíce zaúřadovala komunistická propaganda na spartakiádě v roce 1985, při armádní skladbě. Tam totiž bylo na první pohled rozeznatelné, jak třeba ta pyramida z těl vojáků byla stavěna socialisticky, protože každý jen průměrně vnímající člověk na první dobrou okamžitě rozeznal zásadní rozdíl mezi pyramidou vojáků ČSLA a bundeswehru :-). Mimochodem, těch vojáků tehdy naběhlo na plochu strahovského stadiónu 13 824, a za to, co předvedli, by se nestyděli ani špičkoví gymnasté či artisté. To nám ostatně ukázal i předlistopadový seriál Chlapci a chlapi. A čím se můžeme světu chlubit dnes? Obézními dětmi, ztrátou sportovní prestiže, a (tím asi nejvíce) pomatenými výplody zoufalých novinářů.