„Sžít se s vesnicí pro mě nebyl problém,“ tvrdí vedoucí kandidát KSČM Ludvík Šulda

1. 10. 2020

Ten šok ze změny prostředí si těžko představit větší. Z velkoměsta, jakým je bezpochyby naše hlavní město, do malé obce „kdesi na Moravě“, jak se v Praze rádo říkává. Přesto se Ludvík Šulda adaptoval rychle, snadno, a dokonce ve znalosti místopisu trumfne kdejakého našince. Zkrátka, pro Ludvíka Šuldu je Olomoucký kraj domovem a chce do jeho prosperity investovat své schopnosti a zkušenosti.

  • Určitě jste byl na toto téma již tázán, ale jak se žije rodilému Pražákovi na malé moravské obci se zhruba pěti sty obyvateli?

Jelikož jsem si tento nádherný kraj sám vybral k další etapě svého života, i díky své nádherné manželce a nevlastní dceři, musím konstatovat, že se mi zde žije velice dobře. Samozřejmě se jedná o velký skok, ale život zde plyne jaksi pomaleji a méně hekticky. Lidé zde k sobě mají blíže a jsou vstřícnější. Od mala mám rád přírodu a její blízkost, z tohoto důvodu mi život na vesnici vyhovuje.

  • Žijete v domku na vesnici, máte nějaké domácí zvířectvo? Jaký je obecně váš vztah ke zvířatům?

Měli jsme psa, kterého jsme však vzhledem k jeho nemoci museli nechat bohužel utratit. Nyní máme kocoura, ten je spíše zvyklý na život venku, ale rád se zatoulá i do naší domácnosti. Vždy nám však dává najevo, že je to on, kdo všemu velí. Ke zvířatům mám obecně velmi kladný vztah, do budoucna zcela jistě uvažujeme o pořízení dalšího pejska, v tuto chvíli ovšem díky především mému pracovnímu vytížení jsme od tohoto nápadu upustili. Vynahrazuji si to ve svém volnu občas tím, že zavítáme s manželkou a dcerou mezi pejsky do útulku a některého si půjčíme aspoň na krátkou procházku.

  • Čím se nejlépe odreagujete od namáhavé kontrolní činnosti v rámci Olomouckého kraje a vlastní stranické práce?

Neřekl bych ani čím, ale kde. A tím místem je zcela jistě příroda, a ta je nejen okolo naší vesnice, ale vlastně v celém Olomouckém kraji nádherná, k tomu nějaké regionální dobroty a zážitek je dokonalý. Druhou možností je posezení pod pergolou na verandě u našeho domu a grilování pro přátele.  Přírodu rád poznávám především pěšky či ze sedla kola, rád si ale také zaplavu či přečtu dobrou knihu.

 

Zdroj: 
Rozhovor pro Prostějovský Večerník