Pokud se v nějaké dlouhodobě se táhnoucí kauze náhle a diametrálně změní rétorika, je třeba být vždy obezřetný. Obvykle za tím totiž bývá nějaký méně či více skrytý důvod.
Tanečky kolem starého (nebo jak píše autorka článku „Kulturní památka – jak naložit s jejím potenciálem?“ v lednových Prostějovských radničních listech „druhého“) židovského hřbitova se táhnou už nějaký ten pátek. Mimochodem označení „druhý“ může být poměrně zavádějící, protože pak vyvstane otázka, který je ten první, přičemž obecně známý židovský hřbitov na ulici Brněnské nebyl samozřejmě dřívější. Navíc to evokuje stav, kdy i „druhý“ hřbitov je stále funkční, což také není pravda.
Jestliže se striktní a mnohdy až úsměvné vize amerických židovských aktivistů na úpravu prostranství na Studentské ulici setkávaly s pochopitelným odporem Prostějovanů, začal se celý problém prezentovat z jiného úhlu. Prvoplánově jde o využití kulturní památky, která má být najednou propagována k užitku všech obyvatel města. Proč lákat domácí a zahraniční návštěvníky na park s několika násilně instalovanými náhrobky, když by mnohem zajímavější byla návštěva, samozřejmě patřičně zvelebeného, stávajícího židovského hřbitova, už propagátoři jaksi nevysvětlí.
V komentáři k představené vizualizaci je zmíněn živý plot a vstup pro veřejnost. Vstup pro žáky už zmíněn není, naopak se poněkud demagogicky celá akce prezentuje jako zlepšení obslužnosti a provozu školy! Zřejmě právě ke zlepšení obslužnosti se má zrušit hojně využívané parkoviště, kde parkují nejen rodiče, ale třeba hostující hráči při utkáních házené v místní tělocvičně.
Jak lze odhadnout z vizualizace úprav, Studentská ulice se tedy změní v jedno velké parkoviště, tudíž asi nebude klasicky průjezdná, navíc jako by zmizel chodník podél řady domů. Decentně je to popsáno jako „přesunutí parkoviště mimo kulturní památku“. A vše je obaleno do „nekonfliktního“ hávu nevinné revitalizace lokality, podobně jako Spitznerových, Smetanových či Kolářových sadů.
Na rozdíl od zmíněných projektů včetně rozšíření botanické zahrady bude ovšem na tuto revitalizaci dohlížet pracovní skupina, v níž mají kromě (doufejme) nestranných zástupců vedení města, jednotlivých zastupitelských klubů a městských úředníků většinu židovské, či jejich zájmy hájící organizace. Proti triumvirátu zástupců Federace židovských obcí, nadace Kolel Damesek Eliezer a spolku Hanácký Jeruzalém budou v početní defenzivě zástupce petičního výboru občanů a především osoba nejvíce zainteresovaná, tedy ředitel školy. K jakým závěrům se tato pracovní skupina dobere, ukáže čas.
Ten prý všechny rány nezahojí a je někdy třeba, aby odpovědnost převzali lidé. Je ovšem potřeba s nimi hrát férovou hru. Jakmile totiž občan vycítí, že je podceňován obecně vnímaný zdravý selský rozum, bývá to pro iniciátory takových hrátek spíše kontraproduktivní.