Koronavirus v mnoha zemích nastolil zcela bezprecedentní situaci, začasté nejhorší od druhé světové války. Je naprosto nezbytné se z takové krize důsledně poučit. Níže nabízím některé hlavní výstupy, které jsou zřejmé už dnes a z nichž mnohé potvrzují to, co KSČM dlouhodobě prosazuje ve svém programu.
1. Volný trh je pro regulaci klíčových statků či služeb nepoužitelný. Kupř. ceny roušek a respirátorů by se vyšplhaly do tisíců, protože by je skoupili spekulanti. Čím vyšší je morální imperativ nárokové distribuce určitého statku, tím méně je možné ji ponechat neregulovanému trhu, neboť jeho hnacím motorem není morálka, ale sobectví.
2. Koronavirus demaskuje umělou vykonstruovanost většiny »potřeb« v kapitalismu. Lidé najednou vidí, že se klidně obejdou bez stovek obchodů s oblečením, botami, kabelkami, kosmetikou, sportovním náčiním, modeláží nehtů, kosmetických salonů atd., a současně jak ultimativně se neobejdou bez zajištění existenčních potřeb.
3. I koronavirus potvrdil, jak naléhavá je potřeba obnovy hospodářské soběstačnosti ČR. Závislost na dovozu nezbytných komodit je zatížena řadou rizik i v době míru, přičemž v době nynější světové krize je doslova hazardem se zdravím a životy našich občanů.
4. Zdraví a bezpečnost obyvatel musí být absolutní společenskou prioritou. Chceme-li mít kvalitní a kapacitní zdravotnictví, je nevyhnutelné na to vynakládat odpovídající prostředky, což nejde bez vysokých příjmů z přímých progresivních daní. Lidé budu mít méně zlatých šperků, parfémů a značkových svetrů, ale když pak dojde ke krizové situaci, bude mít každý roušky, respirátory, nemocnice a zdravotníky, kteří to budou schopni kapacitně zvládnout.
5. Zdravotníci hájí nejvýznamnější společenské hodnoty, čemuž by mělo odpovídat ohodnocení jejich práce i úroveň pracovních podmínek. Platy zdravotníků v našich nemocnicích jsou už roky naprosto ostudné, ale přitom teď lidé čekají, že za ně lékaři budou automaticky nasazovat zdraví i život, klidně i bez ochranných prostředků. Divná morálka. Zdravotníci za nás nyní nasazují životy denně. Nevím ale kupř. o žádném královsky placeném finančníkovi, který by činil totéž.
6. Vždy jsem byl spíše mírný eurooptimista než euroskeptik. Tím spíš mě překvapila absolutní nefunkčnost a především nesolidarita EU v současné krizi, kdy nedochází k žádné organizované pomoci nejpostiženějším státům a doposud fungující pravidla jednotné evropské politiky jsou spíš na obtíž (Schengen apod). V době klidu se všichni plácají po ramenou. Ale když vznikl skutečný problém, Itálie zůstala tváří v tvář apokalypse úplně sama. Tedy pokud jde o její unijní »spojence«. Lékařské týmy totiž do Itálie poslaly Rusko, Čína a Kuba. Snad to po skončení pandemie nezůstane zapomenuto.
7. Nejsem žádným apologetem čínského režimu - pro mě je příliš autoritářský a málo socialistický. Nicméně i zde se můžeme učit, např. jak postavit za 10 dní nemocnici, která by se u nás stavěla nejméně 10 let. Ve Španělsku se zas můžeme inspirovat dočasným záborem soukromých hotelů za účelem vybudování improvizovaných nemocnic - výhodou je, že v těchto zařízeních je základní výbava k dispozici okamžitě, zbývá jen doplnit výbavu lékařskou a personál.
Až pomine pandemie, která svojí hrůzností mnohým otevře oči, společnost bude chtít znát řešení problémů, které koronavirus demaskoval. Bylo by obrovskou chybou KSČM nebýt lídry formulace těchto řešení.