Naší společností sice aktuálně hýbe pandemie koronaviru, ale aktuálních témat, které pálí obyčejné lidi, je mnohem více. Po více než třiceti letech je stále větší módou zatracovat vše, co tady bylo před rokem 1989, jenže mnoho ze svědomité práce našich předků je možné aplikovat k řešení současných problémů. Jak říká vedoucí kandidát do voleb do zastupitelstva Olomouckého kraje Ludvík Šulda, někdy je dobré neztrácet čas vymýšlením vymyšleného a jen slepě nepřebírat cizí šablony.
*Asi největší téma, které hýbe předvolebními kraji napříč celou republikou, je onemocnění koronavirem. Naposledy dokonce rezignoval ministr zdravotnictví. Jak byste jako případný člen vedení kraje vnímal vývoj na centrální úrovni při boji s touto infekcí?
„Do jisté míry lze pochopit odlišnosti mezi situací na jaře a nyní, tehdy byly ještě zkušenosti s nemocí covid-19 malé a po zprávách ze zahraničí panovaly oprávněné obavy. Je ale potřeba zdůraznit, že vláda, respektive její premiér, se při sebemenších náznacích odlišné společenské poptávky začala chovat výrazně populisticky a veškerá opatření rychle rozvolnila, na což posléze doplatil nejen pan ministr, ale co hůře, tisíce našich nemocných spoluobčanů. Mohu pouze věřit tomu, že nový ministr zdravotnictví bude výraznější osobností, která prosadí pohled odborníků, kterých má vláda víc než dostatek. Je totiž zapotřebí dupnout na brzdu a obávám se, že teď již nebudou stačit pouze ‚měkká‘ opatření typu roušek a rozestupů, ale výraznější zásahy do shromažďování a pohybu osob.“
* Novináři mají ve zvyku ptát se především na negativní minulost komunistické strany. Ta zde nepochybně byla, ale svět není černobílý, na co osvědčeného byste rád navázal v budoucnosti?
„Téměř všechny věkové vrstvy obyvatelstva dnes trápí bytová výstavba, která zažila v době před rokem 1989 velký rozmach a z tehdejších, byť nevzhledných paneláků se těží dodnes. Můžeme stavět na rozvinuté zdravotní péči, započalo budování dopravní infrastruktury, široce podchycená byla sociální oblast. Nebyla nezaměstnanost, všichni lidé, s důrazem na ‚všichni‘, měli povinnost pracovat. Právě díky tomu pak řada problémů, které řešíme dnes, neexistovala. A v neposlední řadě musíme zmínit kvalitní zemědělství, v němž jsme byli mnohým příkladem.“
* Právě jižní část Olomouckého kraje patřila díky kvalitní černozemi zemědělství k tahounům ekonomiky. V čem vidíte vy osobně úspěchy socialistického zemědělství?
„Ať už se na uplatňování principu kolektivního zemědělství budeme dívat z jakéhokoli pohledu, považuji za zásadní, že naše republika byla soběstačná v potravinách našeho zeměpisného pásma, potravinový průmysl měl dostatek kvalitních surovin jak z rostlinné, tak živočišné výroby, ctila se základní osevní pravidla a půda tak zůstávala kvalitní pro následující generace. Navíc správně udržovaná a rozumně využívaná půda byla nástrojem boje proti povodním, ale zároveň také suchu. Dnes toto všechno neplatí, navíc se stát úrodné půdy dobrovolně zbavuje třeba kvůli skladům či montovnám. Proto chceme chránit půdu jako jeden ze základů našeho přírodního bohatství, kde všudypřítomná moc peněz nesmí mít své místo.“
* V Prostějově, ale ani v oblasti Olomouce či Přerova, jak je známo, není právě kvalitní ovzduší. Máte nějaký konkrétní recept, jak tento handicap města zlepšit, co by bylo možné pro to udělat na krajské úrovni?
„Jde o velmi složitou otázku, kdy se sbíhá několik faktorů. V prvé řadě je potřeba dobudovat obchvaty těchto měst, neboť hustá doprava v jejich centru značně zhoršuje kvalitu ovzduší a tedy i životních podmínek. Je třeba rovněž zvýšit úroveň a kvalitu, stejně jako návaznost hromadné dopravy a tím více obyvatel našeho kraje přesměrovat z automobilů do autobusů a vlaků Integrovaného dopravního systému Olomouckého kraje. Neméně důležité je rovněž vejít do jednání s největšími průmyslovými znečišťovateli v našem kraji a najít společnou řeč ve snižování vypouštění emisí z jejich výroby do ovzduší. Kromě těchto opatření se pak musí kraj věnovat i péči o zeleň a výsadbě nového lesního porostu.“
*Na rozdíl od hlavního města trápí celou řadu obcí nejen na Prostějovsku či Přerovsku stále početnější skupiny nepřizpůsobivých občanů, kteří do jisté míry narušují původní demografický profil dané obce, rozmáhá se tzv. obchod s chudobou. Jak může kraj přispět k řešení tohoto jistě nežádoucího jevu?
„Kraj jako takový má velice málo nástrojů, jak tuto situaci ovlivnit. Jednou z možností je například pomocí vhodného dotačního titulu pomoci obcím s výkupem domů, které mohou sloužit jako zdroj zisku potencionálním obchodníkům s chudobou. To je totiž asi největší problém a prapůvodce všeho. Současná politika státu s příspěvky na bydlení pobízí různé jedince či společnosti k nákupu chátrajících nemovitostí, do kterých následně nastěhují co nejvíce podnájemníků často z řad nepřizpůsobivých občanů, na které dostávají pak od státu bezpracně vydělané peníze. Dále je potřeba úzké spolupráce státní či městské policie se státními institucemi a neziskovými organizacemi, které se zabývají prací s nepřizpůsobivými spoluobčany, a školami a působit preventivním způsobem nejen na rodiče, ale především na děti. Ty by měly vědět, že není normální nepracovat a žít ze sociálních dávek. Jinou možností je pak zřizování bezdoplatkových zón. Zde je však potřeba si uvědomit, že nejde o samospásné řešení, neboť jejich zřízení přesouvá problém často jen o pár kilometrů dál. Důležité z mého pohledu je tyto občany rovnoměrně rozptýlit po kraji a nikoli je soustředit do vyloučených lokalit, kde se ve velkých skupinách jim podobných cítí ve své kůži a odmítají dodržovat všeobecně daná pravidla a zákony. Je potřeba, aby byli ‚nuceni‘ žít ve většinové společnosti a přizpůsobili se jejímu životu. Důležitější jsou pak opatření na centrální úrovni, která budou například spočívat v přísně definovaných podmínkách příspěvku na bydlení, určení výměry bytu/domu na jeho jednoho obyvatele apod.“