Trocha hanáčtiny snad nikomu neuškodí. Dlouho mi trvalo, než jsem dozrála do stavu, kdy jsem řekla dost remcání. Je čas něco dělat a tak jsem souhlasila, když mi KSČM nabídla místo na kandidátce Olomouckého kraje do voleb do PS ČR. Je tolik problémů, které trápí nejen mně, ale i spoluobčany v širokém okolí. Když se přátelé dověděli, že kandiduji do PS ČR, tak se ptali, co mě k tomu vedlo a co tím chci dokázat.
K tomu uvádím následující: Celý život jsem pracovala v Oděvním průmyslu n. p. Prostějov a pohybovala se v oděvnictví. Prošla jsem různými pracovními pozicemi od krejčové přes mistrovou na dílně, pracovala jsem jako technolog a dopracovala jsem se až na pozici ředitelky pobočného závodu v Příkazích. Mezi tím jsem vystudovala vysokou školu, samozřejmě se zaměřením na oděvní výrobu. Práce s lidmi je velmi zajímavá a náročná. I když pracujete s 25 nebo 150 lidmi, znáte jich většinu jménem, časem znáte osudy některých zaměstnanců, jejich problémy, jejich radosti a také to, co je štve a co by chtěli změnit. Mně ovšem nejvíce vadilo, že švadleny pobíraly roky minimální mzdu a s minimální mzdou odcházely do důchodu. Z tohoto základu se jim vypočítala výše důchodu, proto je velká část důchodců, kteří mají důchod pod 10 000,- Kč anebo max. do 12 000,- Kč měsíčně. A to se musí změnit. Někomu se může zdát, že se až moc zastávám těchto pracovníků. Jedná se především o ženy, které i dnes pobírají minimální mzdu, ale také ženy matky samoživitelky. Nezasvěcený pozorovatel může konstatovat, že jsou to jenom šičky. To se ovšem mílí. Jedná se dnes o kvalifikované pracovníky, kterých je na trhu práce nedostatek. Kvalifikovaná a odborná práce by se měla adekvátně odměnit. Kdyby práci švadleny vykonávali muži, jistě by jejich plat překročil hranici 25 000,- Kč. Celý život odváděli daně a nyní si z minimální mzdy mají šetřit na důchod. To snad vládnoucí garnitura nemůže myslet vážně. Důchodci z řad těchto pracovníků obrací každou korunu a bude to ještě horší. Potom slyší, jak se ve vládě mrhá miliony nebo miliardami ročně a přitom není na odpovídající důchody. I když se důchody zvyšují, vadí mi, že důchodci nedostanou avizovanou částku, neboť se jedná o průměrnou částku. To znamená, že důchodci s malým důchodem dostanou méně, než ti co mají vyšší důchod. Z toho plyne závěr, že kdo má málo, dostane málo a kdo má hodně, dostane hodně. Důchodci bděte!
I to je důvod, proč bych se chtěla angažovat v sociální oblasti. Možná jsou to životní zkušenosti, které mě naučily naslouchat druhým a věřte mi, není to vždy snadné. Je to vlastnost, která chybí mnoha dnešním politikům, i když tvrdí, že naslouchají. Pokud by naslouchali, nemohli by plodit spousty zmatečních zákonů a různých nepotřebných předpisů a vyhlášek a hlavně vyhazovat zbytečně spoustu peněz na tyto nesmyslné předpisy. Do sociální oblasti patří i bydlení. Není možné, aby obce prodávaly svůj bytový fond. Ba naopak. Je nutné udržovat obecní byty a pravidelně investovat do jejich oprav. Téměř 30 roků se mnohdy neprováděla žádná údržba a tak se obce bytů zbavují. Bydlení se stává pro mladé rodiny nedostupné a nedostatek bytů způsobuje v některých lokalitách postupné vylidňování obcí.
Další oblast, která mě trápí, je památková péče. Kulturní památky se nechávají chátrat a potom se žádá o milionové dotace, aby se mohly opravit. Někdy už se nedají zachránit. Bohužel mezi chátrající historické stavby v mnoha případech patří i sakrální stavby, které byly církvi před řadou let vráceny. Co dělá církev pro jejich obnovu a záchranu? Rozhodně nesmíme zapomínat ani na ochotnická divadla, na rozvoj vesnických knihoven i na spolkovou činnost občanů na venkově i ve městech. Mnohá kulturní střediska se prodala, i když byla v řadě případů vybudována občany v rámci tzv. akce Z. Oblast kultury je velmi široká a je stále co zlepšovat i v podporování šikovných spoluobčanů, kteří se nejen zajímají o kulturu v různých formách, ale též se aktivně podílejí vlastními silami a financemi na rozvoji kultury ve svých obcích, městech a krajích.
Někdy mám pocit, že mnozí poslanci i členové vlády jsou odtrženi od běžného života dnešního člověka, dnešní rodiny, kteří žijí více než 50 km od Prahy. Že si také neuvědomují, že i na Moravě nebo v Beskydech žijí občané naší země. Nemohu opomenout ani Hanou, která byla dříve mimo jiné i obilnicí naší republiky. Dnes máme na úrodné zemi postavené supermarkety, sklady, montovny a asfaltová parkoviště. Tak se udržuje voda v krajině! Nepomohou milionové dotace na podporu zadržení vody v krajině, když mizí půda, do které by voda vsakovala. Nejen beton, ale i způsob hospodaření dnešních zemědělců má vliv na zadržení vody. Velkým zemědělským podnikům se s klidem povolí využívat vodu z hloubkových vrtů, až 80 metrů hlubokých, bez ohledu zda občané v okolí nepřijdou o vodu ve svých studních. A zdroje pitné vody se raději prodaly zahraničním firmám – občane plať! A zisky se raději odvedou do zahraničí. Kladu si otázku, kdo za to může.
Je toho hodně, co mám na srdci a co mě vedlo ke kandidatuře do Poslanecké sněmovny ČR. Nechci nikomu slibovat, že to či ono zařídím. Pokud bych dostala důvěru a byla zvolena, budu se snažit plnou silou pracovat v zájmu občanů naší země.
Jsem obyčejná ženská z vesnice a chtěla bych se zastat a podpořit obyčejné spoluobčany a obyčejné lidi. Nepotrpím si na vzletná hesla a hromadu slov, která téměř nikomu nic konkrétního neřeknou. Chci bojovat o každý hlas, který mě podpoří a tím by mi umožnil prosazovat zájmy nás obyčejných občanů této krásné země v poslanecké sněmovně. A že je naše země krásná o tom snad nemusím nikoho přesvědčovat. A přála bych si, aby zůstala krásná pro budoucí období i pro další pokolení. Myslíte si, že je to přání nesplnitelné. Není. S vaší pomocí se budu ráda aktivně podílet na zvelebování naší země pro lepší, zdravý a spokojený život všech spoluobčanů.